Tato dovolená byla plánovaná mnoho let. Letos po přestěhování do Brna a při opatřeních, které byly z důvodu Coronaviru, byla konečně realizována. 

Začátek byl bez brašen 

Den 0 - Cesta k soutoku Moravy a Dyje (Mordyje)

Na celou cestu jsme vydali dva, já můj kamarád ze základní školy (v dnešní době kolega z práce). 

První den se konal pár dní po tornádu na Jižní Moravě. Což mělo za následek změnu místa spaní. Původně mělo být na internátě v Břeclavi. Na soutoku jsme potkali dva Ostraváky, kteří se vraceli zpět do Ostravy na kole po výletu po Moravě. Jeden nám řekl moudro:

Když ti řekne manželka aby si dal kolo pryč, tak se sbal a odjeď na něm pryč.

Na konci trasy dne 0 jsme se vraceli zpět do Brna. Tato změna byla nakonec pozitivní i skrz to, že byl ještě čas na dobalení věcí. Cesta na nejjižnější bod a zpět do Břeclavi byla dlouhá 38,7 km.

Další dny byly už s plnou výbavou

Den 1 - Cesta kolem Baťova kanálu do Zlína

Ráno opět cesta do Břeclavi vlakem. Abych pravdu řekl, brašny jsem radši nevážil.

V tento den jsme najeli 104, 2 km. Až na to, že praskla špice na kamarádově zadním kole těsně před cílem trasy prvního dne a já sem málem způsobil nehodu na cyklostezce s protijedoucím cyklistou při předjíždění rodinky na kole, byla trasa po rovině a hlavně kolem Baťova kanálu. V tento den jsme spali doma u rodičů, protože jsme oba dva ze Zlína.

Den 2 - Cesta do Olomouce

Další den jsme směřovali do Olomouce. Trasa vedla přes Kroměříž a Tovačov a byla dlouhá 73,6 km. Do Olomouce za námi přijel kamarád a hned jsme ho zneužili. Šel nám koupit antigenní testy.

Den 3 - Cesta do Ústí nad Orlicí

Třetí den začaly první větší kopce. Trasa byla dlouhá 103, 3 a vedla přes Litovel, Úsov, Zábřeh na Moravě a Českou Třebovou. Celý den jsem si říkal:

"Který blbec tuto trasu vymyslel."

Odpověď byla jasná. JÁ.

Jelikož moje novodobé cyklistické období začínalo v Polabí, kde největší kopec je přes dálnici a Železniční zkušební okruh Cerhenice, nemám kopce v lásce a kord s brašnami. Po překonání Evropského rozvodí nás čekal "poslední větší kopec" před Českou Třebovou. Spali jsem v krásném Hotelu na zámečku v Ústí nad Orlicí, ve kterém by měl být v budoucnu pivovar. Pod našimi okny byla restaurace, kde jsem ožral, protože jsem slavil "poslední kopec". 

Den 4 - Cesta do Starých Čívic

Ráno bylo těžké střízlivění v podobě objízdné trasy cyklostezky přes kopec.

Za objízdnou trasou začalo pomalé klesání do Polabí. Po cestě byly dvě zastávky. Tou první byl pivovar v Dašicích a tou druhou bylo Café Bajer v Pardubicích. Po poslední přestávce jsme jeli do Starých Čívic na zámek, kde jsme spali. Celkově jsme najeli 73,9 km.

Den 5 - Cesta do Tatec

Konečně kraj, kde jsem několik let žil, Polabí. Cesta vedla přes Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem a Kolín. Trasa byla dlouhá 71,4 km. Pochopitelně trasa nemohla vést jinudy než okolo Železničního zkušebního okruhu Cerhenice. Večer bylo přespání u kamaráda.

Den 6 - Cesta do Roudnice nad Labem

Dalším významným místem, přes které se jelo, je Kersko. Bohužel Hájenka Kersko byla v době našeho průjezdu Kerskem ještě zavřená. Bylo málo hodin.

Do Přerova nad Labem s námi jel na kole můj další kamarád z období mého žití v Polabí. Z Přerova nad Labem jsme opět jeli jen dva. Naše cesta směřovala podél řeky Labe a od Labe jsme se až na malé výjimky nevzdálili až do Hřenska.

Po cestě jsme nemohli minout soutok dvou významných řek Labe a Vltavy.

V samotném městě Mělník je minipivovar. Na celé cestě to byl už v pořadí šestý navštívený minipivovar. Těsně před cílem naší cesty nás zastihl první déšť. Déšť trval až k ubytování. Šestý den jsme najeli celkově 92,2 km. Večer jsme v Roudnici nad Labem šli do legendární pivní hospody. Musím říct, že pivo bylo dobré. 

7 den -  Cesta do Děčína

Předposlední den naše cesta směřovala do města Děčín a vedla přes pevnostní město Terezín, město Litoměřice a Ústí nad Labem. Za posledních pár let, co jezdím na kole, jsem si "zvykl" na stav cyklostezek v České republice. Ovšem takový stav cyklostezky před Ústí nad Labem jsem ještě nezažil. 

To byl tankodrom, kdy hlavním aktérem byly kořeny stromů pokryté asfaltem.

A už se nasazoval řetěz.

Při focení poslední fotky z předchozího alba, jsme měli černý mrak za zády. Tak tak jsme to stihli na železniční zastávku. Po cestě nám pršelo ještě jednou a to těsně před Děčínem. 

Je docela zajímavé, jak se měnily styly přístřešků autobusových zastávek v rámci jednoho kraje. Při prvním dešti by jsme zmokli i pod přístřeškem. Za Ústí nad Labem už jsme mohli skovat i kola.

Večer jsme zakončili jak jinak v pivovaru ve městě Děčín. Předposlední den jsme ujeli 74,1 km.

8 den - Cesta do Hřenska

Poslední den jsme jeli do cíle naší cesty, do Hřenska. No jsem rád že jsem tam byl, ale nikdy více. Hřensko je německé tržiště v České republice. Poslední cesta Děčín - Hřensko a zpět Děčín měřila 29 km.

Závěr

Co závěrem? Poznali jsme část České republiky ze sedla kola a když to zpětně vezmu, nebyl to špatný nápad. Po příjezdu zpět do Brna jsem jel na kole, kudy jezdím nebo jdu když jdu z vlaku na byt a už jsem začal tušit, že u tato dovolená nebude poslední.

Teď trochu informací této trase:

• Délka trasy: 660,3 km,
• Převýšení: 2198 m,
• Čistá jízda za: 16 h 40 min.

Poslední fotky jsou o trasách v jednotlivých dnech.