V roce 2020 v zimním období jsem vyrazil s malou skupinou nádražáků do Ohňové země a Patagonie.

Cesta z České republiky na Fin del Mundo

 První den (Let do Buenos Aires)

Naše cesta začala na letišti Václava Havla 15. 1. 2020. Letěli jsme přes noc s přestupem v Londýně a v dopoledních hodinách dalšího dne (prvního dne) jsme ochutnávali první dojmy a pocity z Argentiny a z hlavního města Buenos Aires. Samotné město mne uchvátilo.

Druhý den (Let do Ushuai)

Nad ránem jsme letěli do Ushuai. O městě se říká, že je nejjižnějším městem na světe. Město leží na ostrově Tierra del Fuego (Velký ostrov Ohňové země). Ve městě je turistické lákadlo "Konec světa" Fin del mundo. U této cedule jsem se musel vyfotit. To nešlo, nebýt vyfocen u cedule na konci světa.

Zde jsme pocítili, že jsme na jihu Jižní Ameriky.

Na Ohňové zemi a v Patagonii neustále fouká, pro cyklisty, kteří jedou ze severu do Ushuai je to doslova utrpení. 

V okolí Ushuai je mnoho ostrovů, kde žije mnoho zvířat typických pro zdejší krajinu.

Z Fin del Mundo do Národního parku Chile Torres del Paine

Třetí den

Další dny cesta pokračovala výhradně linkovými autobusy.

Ještě na ostrově jsme překročili hranici mezi Argentinou a Chile pokračovali přes Magalhãesův průliv do města Punta Arenas. Cesta zabrala 12 h. Město leží v Patagonii.

Čtvrtý den (cesta za tučňáky zpět do Ohňové země)

Nikdy jsem si nesmyslel, že In-karta od Českých drah může sloužit doklad totožnosti. 

Když jsme pluli přes průliv zpět do Ohňové země, začal foukat vítr. To jsme ještě nevěděli, že na místě, kde jsme překonávali Magalhãesův průliv předchozí den. Budeme čekat na klidnější vítr pět hodin. 

Tučňáky jsme viděli a to nás jediné těšilo při čekání na trajekt. Do ubytování v Punta Arenas jsme přijeli po půlnoci.

Pátý den (cestou do Puerto Natales)

Pátý den byl přesun autobusem 4 h do města Puerto Natales. Město se nachází kousek od Národního parku Torres del Paine. Pochodili jsme po městě a našli zajímavý rozcestník. 

Večer byla důkladná degustace chilskeho vína. Člověk si myslí, že je 11 večer a ejhle 3 ráno. 

Šestý den (Národní park (Torres del Paine)

Nic, tak krásného jsem ještě neviděl. Bylo to i tím, že vyšlo počasí. I průvodkyně byla z počasí nadšená.

Dne 17. února 2005 v parku český turista svou neopatrností s benzinovým vařičem a souhrou nešťastných náhod způsobil rozsáhlý požár a událost byla značně medializována. Zasaženo bylo skoro 6 % rozlohy parku.

Národní park je známý svými masívy Torres del Paine . Je zde mnoho přírodních krás, jako je třeba vodopád Salto Grande na řece Paine. Lago Pehoé nebo třeba Jezero Grey. 

Přes El Calafate zpět do České republiky

Sedmý den (zpět do Argentiny)

Další den jsme opustili Chile a jeli jsme po části slavné patagonské Ruta 40 obdoba v USA Route 66 nebo u nás D1. Jeli jsme zhruba 4 hodiny autobusem do El Calafate. Město leží v argentinské části Patagonie. Město leží u největšího argentinského jezera Lago Argentino.

Osmý den (Národní park Los Glaciares)

Po Národním parku Torres del Paine v Chile, jsem si myslel, že pohledy na tak krásnou přírodu nic nepřekoná. Byl jsem v těžkém omylu. 

Když jsem slyšel odlamující se kus ledu z ledovce, znělo to, jak když padá barák. 

Národní park Los Glaciares se nechází vedle národního parku Torres del Paine, akorát je v Argentině. Ledovec Perito moreno je zdrojem vody pro jezero Lago Argentino. 

Devátý den (let do Buenos Aires)

Devátý den, byl ve znamení odletu do Buenos Aires. 

Poslední noc v Argentině jsem běžel přes nejširší ulici na světě v Buenos Aires a jak jsem běžel, tak jsem spadl a tímto pádem jsem tuto nejširší ulici zablokoval. Odnesl jsem si namožené vazy na nártu levé nohy.

 Desátý den (den odletu do České republiky)

Abych pravdu řekl, pohybovat se na letištích na vozíčku byl zážitek. Ale i tak to nikomu nedoporučuji jej zažít. 

Toto byla poslední větší dovolená do zahraničí.